Postrehy a fakta o Maroku

Smlouvani: myslim, ze jsem v minulych prispevcich jiz naznacila, jak probiha nakup na trhu. Smlouvani je soucasti arabske kultury, je to jakasi hra. Prodejce vetsinou cenu nadsadi 2x, 3x...nekdy i vicekrat a my musime snizit cenu pod uroven castky, kterou jsme ochotni zaplatit. Pokud je cena na obchodnika prilis nizka, věc neproda. Obchodnik nikdy neprodela. Ani, když se tvari, ze jej bereme na hul. Je to hra a jeji soucasti je i fingovane (nebo opravdove) odchazeni z obchodu.

Doprava: mezi jednotlivymi mesty jezdi autobusy. Ty rychlejsi a také luxusnejsi (na evropske urovni) jsou od spolecnosti CTM a Supratours. Krome toho se lze premistit i po zeleznici. Ve mestech je pak (pokud se vam mhd doprava zda prilis chaoticka) k dispozici petit a grand taxi. Grand taxi vyjizdi, když je plne, petit taxi jsem vyuzivala nejvice a cena zalezi na tachometru a nebo ridici. Vzdy je třeba se zeptat na cenu. Nekdy je třeba i smlouvat. Nejlepsi varianta je, pokud ridic zapne taximetr.

Odivani: Maroko je muslimskou zemi a je vhodne respektovat jejich kulturu odivani. To znamena mit zahalena kolena a ramena. Satek není potreba nosit. V tomhle ohledu je Maroko moderni zemi a nenuti se zeny zahalovat. Je to spise věc kazde z nich. Kazdopadne kratke sortky a topy mohou budit neprijemnou pozornost, kterou jiz tak samotna Evropanka budi a vhodnym odevem se alespon vyhneme neprijemnym pohledum a obtezovani.

Zpusoby upoutani pozornosti:

Behem cesty jsem se setkala s nekolika frazemi, kterymi se mistni obchodnici a muzi snazili navazat kontakt. Pokud o ne nestojite, nejvhodnejsi obranou je ignorace a delani, ze neslysim (a cerne bryle, pres které není videt, na co se divate).

Fraze: „Bon jour, ca va?“

„hello, just a look“ - nikdy to není jen podivani se, vždy to skonci ukazovanim celeho obchodu a snahou zahajit obchod.

„Hello, one question“ ...to na me zkusil jeden typek u internetove kavarny...slusne jsem odmitla, ze musím jit.

Odlet do Evropy

Na poledne jsem mela opoustet Maroko. Necekala jsem ale dlouho na hostelu a hned po snidani vzala věci a zamirila na autobusovou zastavku, kde jiz stala linka c. 19 mirici na letiste. Jizdne 30 dirhamu a za pul hodiny jsem byla na letisti. Mimochodem, balena voda je na letisti pekne draha. Zatimco bezne za 1,5 litru dam 6 dirhamu (v hypermarketu ještě mene), na letisti v mezinarodni zone chteli za 0,5 litru 16 dirhamu.

Presun zpet na Mallorku pak probehl bez problemu.

Navrat do Marrakeche

Vcera jsem si koupila nejake ovoce a pecivo, takze jsem rano posnidala na pokoji a po pul osme vyrazila na zastavku mhd Lux. Autobus prijel narvany skolaky. Vmackla jsem se do dveri se vsemi zavazadly. Skolaci nastesti na další zastavce vystoupili.

Autobusem skolecnosti CTM jsem vyrazila o pul devate na ctyrhodinovou cestu zpet do Marrakeche. Opet jsem mohla obdivovat krasy krajiny. Nejdrive vesnicky s kasbami, pak hory Vysokeho Atlasu.

V Marrakechi jsem dosla k zastavce autobusu před vlakovym nadrazim (CTM ma nadrazi jen dva bloky odtud), sedla na prijizdejici linku 5 a vysedla u mesity Koutoubie. A pak vyrazila pres Jemaa el Fna k hostelu Waka Waka. Tam mi před dvema dny recepcni řekl, ze není problem se dnes ubytovat.

Jenze, když jsem prisla, mi řekl, ze ma plno. Zavolal ale don jineho hostelu a za 5 minut si pro me prisel jeho recepcni. Hostel Kif Kif se nachazel kousek odtud. Taky v postranni ulicce bez nejakeho oznaceni sipkami.

Noc me prisla na 80 dirhamu. Snidane v cene. Hostel pekny a dokonce i vice koupelen nez ve Waka Waka.

Po ubytovani jsem vyrazila do ulic. Dosla jsem k pramenu Mouassine, který pres svůj historicky vyznam byl docela ve spatnem stavu. Kolem mrize staly motorky a na mrizi bylo zavesene zbozi okolnich prodejcu.

Dosla jsem k Funduqum – starym kupeckym cinzovnim domum – a pokracovala k madrase Ali ben Youssef. Jenze jsem nemela drobnych 10 dirhamu, tak jsem dovnitr nesla. Madrasa je soucasti komplexu s mesitou a vedle je i marrakesske muzeum.

Hlad se hlasil o slovo, tak jsem dosla na Jemaa el Fna a vybrala si jednu z restauraci. Obsluha ale nebyla zrovna nejpratelstejsi a porce jehnecich zebirek byla mala. Zaludek jsem si za tech 30 dirhamu zaplnila jen z pulky.

Po tomhle pozdnim obede jsem si jiz rozhodla jit utratit zbytek dirhamu za nejake suvenyry. Touzila jsem po konvicce na caj a také po tajinu. Na hostelu jsem si pro jistotu nechala 30 dirhamu na autobus na letiste.

Prochazela jsem se souky a prohlizela si zbozi. V jednom kramku jsem se vyptala na cenu konve. Prodejce nastesi nebyl z tech neoblomnych, tak me nechal v klidu odejit. Jiz ze supermarketu v Agadiru jsem vedela, kolik zhruba stoji.

V jedne z postrannich ulicek jsem se nechala nalakat prodejcem keramiky na prohlednuti si obchudku s tim, ze si nemusim nic kupovat. Sympaticky prodejce to ale dobře umel a i když jsem se jen zbezne zeptala na cenu tajinu, uz chtel, abych mu rekla, kolik bych za nej dala, když ne tech navrhovanych 80 dirhamu. Tajin mel v ruce, když jsem rekla, ze 30 dirhamu, zacal snizovat cenu a pomalu balit tajin do novin. Rekla jsem mu, ze jej nechci, ze jsem se jen ptala. Kdyz byl na cene 40 dirhamu a ja chtela jit pryc, řekl, že teda 30. Pak jsem ještě chvili vahala a nakonec teda rekla, ze jo. Když jsem mu davala padesatidirhamovou bankovku, řekl, ze za tech 40 je to fajn. Ja na to, ze řekl 30. A nakonec teda za 35 dirhamu. Tak jsem si domu vezla pekny keramicky tajin. A musim rict, ze tento obchodnik byl velmi schopny a fajn a také se mu tezko odolavalo.

Konvicku jsem si pak vybirala v jinem obchode. Ochotna utratit maximalne 100 dirhamu. Vic jsem nemela. Jen nejake drobne na vodu a nejake jidlo.

Zvolila jsem si jednu s peknym vzorem zeptala se na cenu. Na spodku byla prilepena jakasi cenovka. Vypadalo to na 180 dirhamu. Stejna cena, jakou chtel prodejce v predchozim obchode. Obchodnik mi ale řekl, ze je to 480 dirhamu!!! (48 euro). To jsem mu rekla, ze ani omylem, ze zitra odletam a mam poslednich sto. Rekl, ze mi ji da za 250 dirhamu. Nehodlala jsem a ani jsem nemohla prekrocit stovku. Tak pry za 150, ale to je nejmin, co mi muze dat. Rekla jsem, ze tech padesat nemam a odchazela. Zavolal za mnou, ze ok, ze je to teda darek pro me za 100 dirhamu. Tak jsem nakonec dostala konvicku a uz se tesim, az si doma uvarim caj s matou.

Pak uz jsem zamirila najit nejaky obchod s vodou a nejakym pecivem. Koupila jsem si dve mistni „palacinky“, lahev vody a zastavila se u poulicniho prodejce plodu opuncie. Chtela jsem vyzkouset, jak chutna tohle ovoce a tak jsem se zeptala, za kolik mi proda tak pet kousku. Delal, ze nerozumel. Vybral mi pet kousku a daval je do sacku. Dala jsem mu predpokladanych 5 dirhamu, ale vylezlo z nej, ze stoji „fifty“!!! tedy padesat (5 euro). Deset dirhamu za jeden plod. To jsem razne odmitla, ze je to moc a ze je nechci, at mi vrati tu petku. Nakonec mi tedy dal tech pet kousku za pet dirhamu. Mela jsem sto chuti mu arabsky rict frazi „nejsem blby turista“, kterou jsem si poznacila v surf campu (tam tech frazi bylo několik), jenze jsem si ji nepamatovala. Na tuhle situaci by se hodila. Jedna věc je smlouvani o zbozi, jejichz cenu si az trikrat navysi, aby pak mohli smlouvat a druha věc je desetkrat premrstena cena na ovoci. Mimochodem ta fraze zni: „machisaiha mklkha“.

Pak jsem jiz zamirila na hostel.

Dva dny ve filmovem Ouarzazate

Dalsi zajimavosti Maroka jsou kasby - vesnicky z nepalene hliny. Jejich nejvetsi koncentrace se nachazi tri hodiny na vychod od Marrakese v predhuri Vysokeho Atlasu. Cetrem je mesto Ouarzazate, ktere se pysni nejen jednou z kazeb, ale i nekolika filmovymi studii. Diky malebnosti krajiny a kasbam si oblast vyhledlo nekolik filmarskych stabu. Nejznamnejsimi filmy, ktere byly v okoli nataceny a na kterych se podilela spolecnost Atlas Corporation Studios, jsou Honba za klenotem Nilu, Kleopatra, Asterix a Obelix, Kundun, Kralovstvi nebezke...a pred mesicem se tu dotocil film Tutanchamon s Benem Kingleym. To jsem se dozvedela dnes behem dopoledni navstevy filmoveho studia Atlas Corporation Studios. Pruvodce me provedl jednotlivymi kulisami. Videla jsem stihacku z Honby za klenotem Nilu, buddhisticky chram z Kunduna, pokoje Kleopatry a rozlehle saly z Tutanchamona.
Vcera jsem do Ouarzazate dorazila po 13.hodine se spolecnosti Supratours. Jeste v noci jsem si vegooglovala hotel Al Waha, ktery se nachazi kousek od autobusoveho nadrazi na zacatku mesta. Pokoj mel byt pod 10 euro. Cesta trvala ctyri hodiny a projizdeli jsme serpentinovitou silnici vedouci Vysokym Atlasem. Kolem okolo moc pekna scenerie. Vrcholky hor zasnezene. V puli cesty jsme zastavili na odpocivadle, de jsem usmlouvala berbersky satek (Berber mi na zacatek jeden uvazal kolem hlavy a pak chtel po me 50 dirhamu a ja mu rekla, ze nemam vic jak 25. Vysazela jsem mu drobne. Berber pak s brblanim odesel. A za chvili mi ze sousedniho obchudkuy nazancuil, ze je muj).
V Ouarzazate jsem hotel nasla bez problemu. Diky komentari k hotelu jsem vedela, kde jej hledat. Dostala jsem pokoj se sprchou za 100 dirhamu a spokojene sla obhlednout mesto. Cesta do centra mi zabrala pul hodiny. Slunce pralo a teplota se pohybovala kolem 22 stupnu. Jeste stesti, ze jsem se do Maroka vydala v tuhle rocni dobu, v lete je tu i 45 stupnu.
Nasla jsem nadrazi CTM (jizdni rad Supratours mi nevyhovoval) a koupila si listek na zitra zpet do Marrakeche. Odjezd v 8:30. Jeste se budu chtit trochu projit medinou, tak abych neprijela moc pozde. A pak jsem pokracovala podel avenidy Mohammed V. ke kasbe Taurit, ktera se take objevila v nekterem z filmu (Gladiator). Moc pèkna z venci.
Vstupne do vnitr cini 20 dirhamu. Pokladni tam ale zrovna nebyl, tak jsem mela platit az pri odchodu. Odmitla jsem sluzby pruvodce (pry 30 dirhamu), protoze se mi rozpocet krati, a vydala se bloudit chodbami na vlastni pest. Nektere saly si zachovaly stuk, jinak je kasba bez vybaveni. V vrchnich pater se naskyta pekny vyhled na mesto s horami v dali.
Ani pri odchodu z kasby tam pokladni nebyl, tak me nechali jit bez placeni.
Naproti kasby je filmove museum a trh s umeleckymi predmety.
Po svych jsem se vratila zpet k namesti Al-Mouahidine, kde jsem si sedla do jedne z restauraci a konecne se najedla. Menu za 65 dirhamu bylo vynikajici.
Dnes jsem vyzkousela jizdu mistni MHD za 3 dirhamy. K filmovemu studiu jsem sice dosla pesky (z centra je to 5 km, od meho hotelu cca polovina), ale nazpet jsem jiz jela zelenym busem. Jeste se dnes projdu soukem v centru. Tyhle dva dny jsou predevsim o klidu.

Chaoticky Marrakech

Z Essaouira jsem se presunula do Marrakese. Pry je to chaoticke mesto. Co jsem tak slysela, nekteri maji radsi Marrakes nez Fez. Byla jsem zvedava. Hlavne na slavne namesti Jemma El Fna.
Pres hostelworld jsem si vytipovala hostel Waka Waka, ktery mel byt v centru. Na mape, kterou na dane strance meli, jsem si jej nasla a tak jsem doufala, ze jej bez problemu najdu i bez taxi. To jsem se ale spletla. Nejen, ze na hostelworldu byl spatne zaznacen, ale ani nebyl oznacen nejakou ceduli.
Vydala jsem se z vlakoveho nadrazi, kde stavi autobusy Supratours, s plnou polni jej najit. Kdyz jsem prisla na predpokladanou adresu u brany do stareho mesta, nikde jsem nevidela nic podobneho hostelu. Zeptala jsem se mistniho a ten mi rekl, ze je to ctvrt hodiny cesty medinou. Tak jsem se vydala zkusit jej najit. Chlapek me pak dohonil a ze me tam zavede. Jakmile jsme se octli v labyrintu ulicek s kramky, oslovil me starik a ktery hostel hledam. Pry je na opacnou stranu. Dalsi chlapek vedle nej mi rekl, ze mu mam verit, tak jsem zkusne nechala, at mi ukaze. Zavedl me do jedne z ulicek a ukazal na zad u dveri, kde bylo slabe kridou napsane Waka Waka. A nad dvermi cilo 13, ktere melo byt adresou hostelu. Rekla jsem mu, ze to neni zadny hostel, at si ze me nedela srandu a sla pryc. Za rohem jsem potkala turistku a zeptala se ji, jestli nevi, kde je dany hostel. Ona mi rekla, ze tam, kde mi starik ukazoval, ze mu mam verit, ze tady v Marrakesi to tak je neoznacene. Starik pritom kyval a ze mam verit. Tak jsem pockala, az nekdo otevrel dvere a opravdu to byl hostel Waka Waka. No pekny bordel tu maji. Takze jsem mu dala baksis a sla se ubytovat na jednu noc. Nasledujici den jsem se totiz presouvala do Ouarzazate a v Marrakesi jsem mela byt posledni den pred odletem.
Takze jsem se dnes setkala jednak s podvodnikem a jednak s poctivym muzem. Tady ale clovek nikdy nevi a musi byt pripraveny na nepoctivce.
Splavena po hodine chuze mestem jsem si chvili odpocinula a pak se vydala na poznavacku. Nakonec se hostel nachazi jen kousek od slavneho nemesti Jemaa el Fna, ktere je pry rajem kejkliru. A pry je dobre si davat bacha, co se foti, protoze vsichni zaklinaci hadu a jini umelci chteji spropitne za foceni.
Na zacatek jsem si ale dala sklenici cerstveho pomerancoveho dzusu za 4 dirhamy. Vynikajici. Patri to k mistni atrakci. Jinak me ale namesti moc nenadchlo. Spise to je takovy chaoz..Okolni kramky nabizeji spise cinske zbozi. Ty prave umelecke predmety jsou v ulickach kolem namesti.
Na jednom rohu namesti sidli turisticka policie. Opet jsem se vydala na misi ´´policejni nasivka´´, ale policista v civilu me zklamal s tim, ze v Maroku je to nelegalni vymenovat policejni nasivky. Tak nic. Pokracovala jsem v poznavani mesta a zamirila k tumbam Saadiu v jizni casti stareho mesta. Kousek od nej jsem si pak prohledla palac El-Badi, ktery byl kdysi pry vystaven ve zlate, jenze brzy byl vzdrancovan a dnes je z nej ruina. Presto stoji za to jej navstivit. Hlavne pak vystoupat na terasu na hradbach, odkud se mi naskytl krasny pohled na mesto a okolni panorama zasnezeneho Vysokeho Atlasu.
Odtud jsem se vratila zpet smerem k velkemu namesti. Kousek od nej se do vysky 70 metru zveda minaret mesity Koutubia. A naproti pres silnici je zastavka autobusu mhd. Tak jsem si sla zjisti, ktera linka jezdi smer vlakove nadrazi a letiste. A zda vubec nejaka pojede. Nastesti tu maji docela prehledny plan mesta a linek, takze jsem si nejen zjistila linku na nadrazi, cenu a casovy interval, ale i linku 19 mirici na letiste (ta stoji 30 dirhamu). Takze nemusim jezdit drazsim taxikem.
Vratila jsem se na Jemma el Fna, sedla na terasu jedne z restauraci a konecne se poradne najedla. Objednala jsem si nicosijsky salat, ktery byl v tom horku idealnim resenim, a dzus. A pak potaji nafotila nejake ty kejklire, prosla se trzisti a kolem seste se vratila na hostal.
Prvotni pocit nebyl moc privetivy, ale stejne jako ve Fezu i tady jsem si zvykla na mistni atmosferu.

Prejezd do Essaouira

Ty tri dny utekly jako voda a nastal presun na dalsi misto. Tentokrat do Essaouira - opevneneho mesta vzdaleneho zhruba 150 km severne od Taghazout.
Protoze mi autobus odjizdel v 9 hodin z Agadiru, musela jsem vstat o pul sedme, abych stihla mistni bus v sedm. Jizdne do Agadiru 7 dirhamu. Za pul hodiny jsem vystoupila na zastavce a sla si sehnat petit taxi, ktere by me odvezlo na nadrazi CTM / Supratour. Tentokrat s taximetrem za 11 dirhamu. Byla jsem tam pred osmou. Tak jsem sedla do kavarny a dala si caj s matou.
Do Essaouira nas jelo docela malo. Cesta trvala 3 hodiny. Sedela jsem na sedadle za ridicem a behem jizdy serpentovitou silnici podel pobrezi si delala fotky. Zajimava krajina. Jak jsme se blizili k cili, byla krajina stale vice poseta stromy arganovniku.
Arganovy olej je typickym marockym produktem. Arganove stromy pry rostou jen v Maroku a tak se nelze divit, ze v Evrope jsou ceny kosmetiky a jinych produktu z arganoveho oleje dosti vysoke. Samozrejme si s sebou odvezu nekolik suvenyru vcetne oleje na salaty.

Sotva jsem vystoupila z autobusu na nadrazi Supratours v Essaouira (to je prakticky pred hradbami stareho mesta), sesypali se na me nahaneci a nabizeli ubytovani. Odmitala jsem a odmitala a sla si koupit na zitrek jizdenku do Marrakese. Kdyz jsem vylezla z kancelare spolecnosti, opet se na me nalepil ten nejvytrvalejsi nahanec a otravoval az k brane do stareho mesta. Porad do me francouzsky neco hucel o nejlevnejsim ubytovani a zdalo se, ze nabizi jediny hotel ve meste. Behem toho tydne jsem si pomalu na francouzstinu zvykla a postupne jsem schopna i konverzovat. Bohuzel na chlapa neplatilo ani arabske ¨ la shukran¨, tak jsem pak jiz u brany otravene vypotila francouzskou vetu, ze chci jit sama a sla jsem. Sotva jsem prosla branou do mediny, nikdo me neotravoval.
Ubytovani jsem mela jen teoreticky vytipovane a byla jsem ochotna se jit zeptat do prvniho hostelu, na ktery narazim. Nakonec jsem nasla Atlantic hostel, ktery byl jednim z vytipovanych. Zaplatila jsem si postel ve spolecne loznici za 65 MAD. Prebalila veci a vyrazila na prohlidku mesta.
Hradny Essaouiry navrhl stejny architekt, ktery vybudoval opevneni francouzskeho Saint Malo (tam jsem byla zhruba pred 13 lety) a musim rict, ze je to poznat. Stare mesto ma trochu francouzsky raz.
V pristavu pod hradbamni jsem poobedvala grilovane ryby. Musim roct, ze docela draho. Nejak jsem se zapomnela nejdriv zeptat na cenu a nakonec jsem za tri ryby a caj zaplatila 150 dirhamu (cca 15 euro)! Takze jednou zase evropske ceny.
Prochazela jsem se pak ulickami lemovanymi kramky a okukovala vyrobky, koupila si nejake suvenyry z arganoveho oleje, vyzkousela jejich " babuche" a zjistila, ze az zase tak pohodle nejsou na to, abych si jedny koupila na chozeni po byte. Navic za ne typek chtel nehorazne penize. Prodavac ve stribrnictvi chtel vymenit moje vodeodolne hodinky z Decathlonu za nejaky retizek...haha, bohuzel jsem jej musela zklamat.
Byl to fajn pulden. A stacil na prohlidku.

Navsteva lazni hammam aneb marocke sdirani z kuze

Tak jsem si vcera uzila posledni surfovaci den. Stravili jsme v mori 4 hodiny. Poobedvali sendvic na plazi a pokracovali v surfovani. Muj instruktor me nazval ''surf machine''. Konecne jsem videla nejake zlepseni. Nejradeji bych v Taghazout zustala dele, ale plan byl takovy. Rozhodne se ale v budoucnu vratim. Podminky pro surfovani jsou skvele. Pokud nejsou vlny na jedne plazi, nekde presto jsou.
Presne to se stalo i vcera. Rano z hostelu vypadalo more klidne, my se ale presunuli k Agadiru na plaz Anza a tam jsme se vyradili.
Zpet na hostelu jsme byli po treti a protoze v utery, kdy je bezne na programu navsteva marockych lazni hammam zadny vylet nebyl a pry to slibili na jindy, tak jsme si vyzadali hammam na ted.
Takze jsem se sbalila rucnik, sprchac, sampon a plavky a plna ocekavani noveho zazitku, jsem spolecne s dalsimi dvema byla odvezena do sousedniho mesta do hammamu. Nutno podotknout, ze hammam je oddeleny pro muze a zeny.
Vstupne 12 MAD + zinka + masaz = 70 dirhamu. Dostala jsem specialni mydlo a spolecne s Emilie se vydala dovnitr. Ani jedna z nas nevedela o co jde. Jen jsem slysela, ze se jedna o jakysi peeling kuze spojeny se saunou.
Ve velke misnosti jsme se vysvlekly (po vzoru ostatnich zen jen do kalhotek), dostaly jsme kybl s naberackou a sly do dalsi mistnosti. Tam bylo sice teplo, ale o saune nemohla byt rec. Kolem sten posedavaly zenske a polevaly se horkou vodou.
Za chvili prisly nase maserky. Nejdrive oplachly podlahu, kam jsme se pak posadily a zacala show. Byla jsem nejdrive namydlena tim cernym mydlem, co jsem vyfasovala u pokladny a pak maserka vzala mou zinku a zacala mi drit kuzi na jedne pazi, druhe pazi, nohach...docela to i bolelo. Pak jsem se mela polozit a zacala mi drit bricho, prsa, krk. Pak prisla na radu moje zada. Horkou vodou jsem byla oplachnuta, umyla mi vlasy a mirne protahla klouby na pazich. Za pul hodiny jsem byla jako znovuzrozena. Kuze prokrvena.
No, zajimava zkusenost to byla. Ale jednou mi to stacilo.
Hammam je typickou soucasti marocke kultury. Jednou tydne chodi do techto marockych lazni zhruba 60 procent obyvatelstva.

Sobotni vecere pak probehla ve forme BBQ. Nacpala jsem se k prasknuti a pred desatou sla spat. Pekne me to unavilo.